Z archivu děčínského fotografa Vilibalda Liebschera

Vlado Müller a Jiří Hanibal na Pastýřské stěně při natáčení filmu Láska s vůní pryskyřice, Děčín, 1984

Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Vlado Müller a klávesista Pepa Bříško

Režisér filmu Jiří Hanibal

Členové štábu

Příprava záběru

Vlevo Jiří Hanibal, vpravo Vlado Müller, uprostřed (u druhého stolu) usmívající se taneční mistr Milan Rektor

Pokud chcete vlastnit konkrétní obrázek bez vodoznaku v plné kvalitě a velikosti nebo ho použít pro publikační účely, obraťte se na tohoto kontaktního pracovníka.

Cena: podle účelu použití, nejčastěji 50 Kč/1 ks.

O autorovi

Vilibald Liebscher (* 1932 Duchcov, † 2019 Děčín, původně Willibald Richard Liebscher) prožil dětství v Mostě, kde navštěvoval německé školy. V roce 1946 se rodina přestěhovala do Děčína. V mládí se V. Liebscher ve volném čase věnoval především sportu, závodil na škole a v Sokole v lehké atletice a gymnastice. V roce 1949 se v Děčíně vyučil fotografem, v říjnu 1951 se oženil. V roce 1953 narukoval – při základní vojenské službě mimo jiné dělal trenéra a rozhodčího lehké atletiky. Později se stal vedoucím fotoslužby v Náchodě, ale bydlel s manželkou v nevyhovující jedné místnosti a nebyla možnost získat byt, vrátili se proto do Děčína.

Od roku 1962 pracoval jako vedoucí děčínské provozovny barevné fotografie družstva Fotografia Liberec, v té době byl požádán redakcí okresních novin o spolupráci a na její doporučení absolvoval dvouletou Krajskou školu žurnalistiky. Až do konce 80. let fotil pro okresní týdeník Jiskra. V roce 1967 kvůli vážnému úrazu na služební motorce ukončil zaměstnání u Fotografie Liberec. Později nastoupil do fotoslužby v České Kamenici.

V roce 1975 byl V. Liebscher požádán OPS v Mostě, aby převzal dozor nad dokončováním nově budované fotoslužby jako technik investičního oddělení. Po zahájení provozu se stal vedoucím provozovny a denně dojížděl z Děčína do Mostu. Jenže už to byl úplně jiný Most než za jeho dětství, stavby ovládl beton a panely. Původní město kvůli těžbě hnědého uhlí po roce 1964 postupně mizelo a v novém Mostě bylo tak špatné ovzduší, že z něj V. Liebscher dostal chronický zánět hrtanu. Na doporučení lékaře proto nastoupil do Okresního kulturního střediska v Děčíně, kde setrval, přestože mu byla nabídnuta řada jiných míst (mimo jiné na Krajském kulturním středisku). Spolupracoval například na festivalu Děčínská kotva nebo Feminafilm.

V letech 1978 – 1979 učil technologii na učňovské škole v Děčíně. Nebylo to kvůli nutkání předávat své zkušenosti v oboru fotograf, souhlasil s vedlejším zaměstnáním, aby pomohl překlenout nedostatek odborných učitelů. Vzhledem k pracovnímu vytížení měl dost málo volného času. Práce v Okresním kulturním středisku se vlastně stala jeho koníčkem společně s jeho chalupou, kterou měl od roku 1960 v Srbské Kamenici a kam jezdil pravidelně až do své smrti. Jak už to u chalup bývá, spíše tam pracoval než relaxoval.

Byl častým dopisovatelem krajského týdeníku Průboj, v 80. letech hlavně v souvislosti s propagací kultury v okrese Děčín. Po vzniku digitální fotografie šel s dobou a přešel z klasické fotografie na digitální. Jako fotograf se zaměřoval hlavně na dokumentární fotografii.

Všechna zveřejněná témata si můžete prohlédnout zde.