Francouzský námořní lekář ze severních čech

Budoucí francouzský námořní důstojník pocházel z židovské rodiny. Narodil se 19. listopadu 1912 v Ústí nad Labem. Vystudoval lékařskou fakultu Německé univerzity v Praze a práci našel na chirurgickém oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně.

Po okupaci Československa na jaře 1939 utekl do Polska, v Krakově se přihlásil do čs. armády a odcestoval do Francie. Na konci roku již byl řádným svobodníkem-aspirantem 1. čs. divize v jihofrancouzském Agde. Na jaře 1940 se zúčastnil ústupových bojů a po porážce Francie se svou jednotkou unikl do Británie. Poměry v čs. exilové armádě se mu však nezamlouvaly, a proto v březnu 1941 se souhlasem prezidenta Beneše přestoupil k silám Svobodné Francie generála Charlese de Gaulla.

V hodnosti poručíka okamžitě nastoupil jako pomocný lékař na dopravní loď Ville d´Amiens. Jednalo se kombinované plavidlo pro přepravu osob a nákladu o výtlaku přes 7000 tun, které díky své solidní rychlosti (13,5 uzlu) převáželo v tzv. rychlých konvojích mezi Liverpoolem a kanadským Halifaxem důležitý náklad. Ačkoli v té době vrcholila ponorková bitva o Atlantik, Ville d´Amiens plula ve šťastných konvojích, na které německé ponorky nezaútočily. Někdy v té době si Freund pofrancouzštil jméno na Gérard Fraineau.

Na jaře 1943 opustil řady obchodního loďstva a jako lodní lékař nastoupil na torpédoborec La Combattante (česky Bojovnice) – původně britské plavidlo třídy Hunt III. se silnou dělovou, torpédovou, protiletadlovou a protiponorkovou výzbrojí. Hmotnost zbraní spolu s nevelkými rozměry lodi však negativně působily na plavební vlastnosti. „Monsieur le doctor Fraineau“ tak nikdy neměl nouzi o pacienty s mořskou nemocí. La Combattante působila především při obraně pobřežních konvojů v Doverské úžině.

Vpravdě hvězdné hodiny prožil francouzský torpédoborec na jaře 1944. Nejdřív v noci z 25. na 26. dubna spolu s britskou fregatou Rowley zničil německý torpédový člun S.147 a další loď poškodil. V noci z 12. na 13. května došlo u pobřeží Sussexu k dramatické noční bitvě. La Combattante, britská fregata Stayner a čtyři torpédové čluny se utkaly s flotilou deseti obávaných rychlých člunů, tzv. S-bootů. Navzdory početní převaze Němců, rozhodla palebná síla La Combattante, která rozstřílela člun S.141. Zbytek nepřátelských plavidel našel spásu v rychlém útěku. Zkázu S.141 přežilo jen šest mužů. Mezi padlými byl také Klaus Dönitz – syn vrchního velitele Kriegsmarine a v podstatě Freundův kolega lékař, který se přes tatínkův zákaz rozhodl oslavit čtyřiadvacáté narozeniny bojovou akcí na válečné lodi. Do další noční bitvy se La Combattante dostala za dva týdny. Tentokrát se však jednalo o „přátelský“ boj se dvěma britskými torpédovými čluny, které na Francouze zaútočily omylem. Než se chyba vysvětlila, podlehl MTB-732 přesné kanonádě La Combattante.

Bojovný torpédoborec nesměl chybět ani při vylodění v Normandii. Dělostřelbou podporoval vylodění na pláži Juno, kde patrně zničil několik německých dělostřeleckých baterií. Poté střežil okolní vody před ponorkami. 13. června se na palubu La Combattante nalodil sám Charles de Gaulle, aby se po čtyřech letech vrátil do rodné země. Kromě generála a jeho suity loď přepravila i čtvrt miliardy franků jako základ nové francouzské měny. La Combattante střežila průliv La Manche i v dalších týdnech a v noci na 26. srpna rozstřílela čtyři německé dělové čluny, které se pokusily opustit obklíčený přístav Le Havre. Druhý den ještě poškodila dvě nákladní lodě.
Následovaly měsíce rutinní služby mezi anglickým a francouzským pobřežím. 23. února 1945 se během hlídky u ústí řeky Humber pod kýlem ozvala mohutná exploze, která loď roztrhla na dva kusy. Ačkoli německá propaganda připsala úspěch trpasličí ponorce U-5330, poválečný výzkum prokázal, že miniponorka torpédovala jinou loď a La Combattante patrně najela na minu. Zkázu přežilo 117 námořníků ze 187 členů posádky a mnozí vděčili za život právě českému lékaři, který za svou statečnost obdržel francouzský válečný kříž.
25. října 1945 byl Freund demobilizován a vrátil se do vlasti, kde zjistil, že jeho rodiče a bratr zahynuli v Terezíně a Osvětimi. Znovu si změnil jméno, tentokrát na Gerard Fráňa a vrátil se do Zlína, kde pracoval jako závodní lékař v továrně na obuv. S Pavlem Hejcmanem napsal pod válečným pseudonymem Gérard Fraineau román Sbohem moře, sbohem oceány, v němž použil několik autobiografických prvků z dob své služby ve francouzském námořnictvu.