Muž, který hrál trubku na Auroře

Volyňský Čech Filip Prytoluk (původně patrně Přitloukal) se narodil 14. září 1890 v osadě Kopče (dnes Novokotov) na ukrajinské Volyni nedaleko Lucku. Vyučil se tesařem, v listopadu 1911 dostal povolávací rozkaz do ruského námořnictva a po přijímači zakotvil na palubě křižníku Aurora. Kromě běžných námořnických povinností hrál v lodním orchestru na trubku.
Za první světové války se zúčastnil všech bojových misí, které spočívaly především ve střežení průjezdů minovými poli ve Finském zálivu. V červenci 1916 křižník ostřeloval německé pozemní pozice v okolí Rigy. Na konci roku 1916 Aurora odplula do Petrohradu ke generální opravě. Během Únorové revoluce na lodi vypukly nepokoje, které vyvrcholily zavražděním kapitána Michaila Nikolského a těžkým zraněním prvního důstojníka Pavla Ogranoviče. Není známo, do jaké míry se Prytoluk vzpoury aktivně zúčastnil. Faktem je, že v událostech z února 1917 měli hlavní slovo především strojníci, ke kterým nepatřil. Velení lodi poté převzal námořnický výbor v čele s dělostřeleckým důstojníkem Feďaninem. Moc ve výboru postupně převzali bolševici, kteří v listopadu 1917 již loď plně ovládali. Během převratu 7. listopadu a střelby na Zimní palác Prytoluk podle svých slov držel palubní hlídku a historickým událostem byl údajně fyzicky přítomen. O něco později byl jako spolehlivý soudruh zařazen do jednotky, která střežila sídlo vlády ve Smolném paláci a několikrát se prý osobně setkal s Leninem.
V březnu 1918 ovšem vláda přesídlila do Moskvy a Prytoluk se rozhodl pro návrat domů. Na Ukrajinu však záhy vtrhla polská armáda, která by s rudým námořníkem asi provedla krátký proces. Prytoluk proto vstoupil do První jízdní armády generála Semjona Buďonného. Zúčastnil se ofenzívy i porážky Rudé armády u Varšavy a také tažení proti armádě generála Wrangela na Krymu. V květnu 1921 byla První jízdní rozpuštěna a Prytoluk se vrátil na Volyň. Jeho domov se po definitivním stanovení hranic stal součástí Polska. O dalších letech jeho života nemáme takřka žádné informace. Žil v Lucku, oženil se a měl dvě dcery. Po druhé světové válce požádal o repatriaci do Československa a v roce 1947 se usadil v Sekyřanech (dnes součást Heřmanovy Huti u Plzně). Pracoval v zemědělství a později jako školník. Zemřel v roce 1972.