Sirotek, který se stal ponorkovým esem

Budoucí elitní námořník se narodil 22. června 1887 v Terezíně v rodině vojenského účetního revizora. V pěti letech osiřel a chlapce se ujal strýc v Prostějově. Studoval německé gymnázium ve Znojmě, pak přestoupil na vojenskou reálku ve Fischau u Vídně. Po maturitě byl přijat na námořní akademii ve Fiume (dnes Rijeka). Po vyřazení v roce 1910 sloužil na bitevních lodích Tegetthoff, Erzherzog Karl, křižnících Zenta, Szigetvár a Kaiserin Elisabeth, torpédoborcích Uskoke a Alligator, torpédovce Tb.12 a ponorce U-2. Kromě toho absolvoval důstojnický a torpédový kurs.
Na začátku války byl převelen na dunajský monitor Maros bojující na srbské frontě a později převzal jeho velení. V létě 1915 byl převelen do kursu velitele ponorek a po jeho dokončení se stal velícím důstojníkem malé pobřežní ponorky U-17, s níž potopil malou albánskou plachetnici a hlavně italský torpédoborec Impetuoso. V březnu 1917 přešel na modernější U-28, se kterou v příštích dvanácti měsících ve Středozemním moři zničil devět velkých britských parníků včetně nebezpečné Q-lodi (válečná loď vydávající se za neozbrojené plavidlo) Bradford City. V dubnu 1918 ale U-28 utrpěla poblíž Malty těžké škody při útoku na konvoj. Hudeček poté pracoval jako instruktor a na moře se již nevrátil. Jeho celkové válečné skóre se uzavřelo na jedenácti potopených lodích o celkovém výtlaku 45 423 tun a jednom poškozeném tankeru (5 592 tun), což ho řadí mezi nejúspěšnější rakousko-uherské velitele ponorek.
Po první světové válce Hudeček vstoupil do československé armády. Během války s Maďarskem velel dunajskému říčnímu oddílu. V prosinci 1919 byl jmenován vrchním velitelem čs. loďstva včetně legionářských oddílů na Bajkalském jezeře a ve Vladivostoku. Když bylo válečné loďstvo na konci roku 1921 zrušeno, odešel Hudeček v hodnosti majora do výslužby. Našel si práci jako jeden z ředitelů dopravní společnosti Československá plavba dunajská a po druhé světové válce odešel do penze. Zemřel ve Frýdku-Místku v roce 1974.