Exponát měsíce února

Budík je mechanický nebo elektronický přístroj primárně urřený pro měření času a sekundárně pro hlasité zvukové upozorňování na časový údaj. V dnešní době jsou používány dva typy budíků - digitální (elektronický) a ručičkový (analogový). Budík je hodinový stroj, který je nejčastěji využíván pro ranní buzení. Má speciální zařízení (zvonek), který vytváří nepříjemný zvuk, který má za úkol probrat člověka ze spánku. Pro zastavení zvuku je potřeba zmáčknout tlačítko, či zaklapnout páčku, což nutí spícího člověka opustit postel a probrat se. První historicky doložitelný budík byl sestrojen v norimberském klášteře již roku 1380. Jeho funkcí bylo budit mnichy, aby ráno nezaspali na modlitby.

Ručičkový budík má většinou na svém vrcholu dva zvonce, mezi kterými kmitá srdéčko. Jeho rychlé údery způsobují pravidelný zvuk, pro který se vžilo citoslovce „crrrrr“. Je vybaven zpravidla třemi ručičkami. Dvě jsou určeny pro ukazování hodin (malá a velká ručička) a třetí je pro nastavení okamžiku, kdy se má ozvat budící tón. Nevýhodou je, že se většinou takový budík nedá nastavit tak, aby zvonil po více než dvanácti hodinách. Ručičky se ovládají ze zadní strany budíku, kde se nacházejí rotační páčky.

Digitální budík využívá pro vytváření zvuku menší reproduktor, pomocí kterého vydává nepravidelný zvuk podobný siréně. Číslice na budíku jsou znázorňovány na digitálním displeji ve formě nejčastěji arabských číslic od 00:00:00 do 23:59:59. Často je připojena funkce rádia, které se dá nastavit jako forma buzení. Nastavuje se většinou pomocí tlačítek.

Mezi budíky nejčastěji používané v českých domácnostech patří samozřejmě ty, které vznikly v českosloven­ských podnicích Chronotechna a Prim. Nenechte se zmást, jako vý­vozní zboží byly často označeny Trevis, Anker, Splendex, Blessing, Starlux a jiné. Oblíbené byly také budíky sovětské provenience.

Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se ve výrobním sortimentu objevily budíky a hodiny, které svým designem reagovaly na styl spojovaný se světovou výstavou "Brusel EXPO 1957". Po více než padesáti létech od vzniku těchto modelů je možné konstatovat, že se jednalo o velmi zdařilé výtvarné řešení, které je možné označit za učebnicový příklad tzv. bruselského stylu v užitném umění.

V dnešní době jsou funkcí budíku vybaveny různé přístroje, například mobilní telefony.